Trpanj, jaro 2019, Jóga u moře

Trpanj, jaro 2019, Jóga u moře

Trpanj je městečko, kde cvičíme každý den. Letošní jaro tu pro nás, lidi Jógy u moře,  začalo od 14.6. do 15.7.  a trvalo téměř 4  týdny.  Voda příjemná, vzduch kolem 28 stupňů, zatímco u nás doma se střídaly extrémní dny horké a chladné.  Cvičení každý den ráno a večer, Jóga v denním životě s Pavlou Hobstovou.  Dva týdny s námi jako host cvičila také lektorka Jana Dejmková z Prahy, která se specializuje na Kundalini-jógu.  V této době tu vítáme i ženy mladších ročníků, které preferují dynamický styl tohoto módního stylu. Věk účastnic se tedy pohyboval od 25 do 70 let.

Mladší ženy volily bydlení ve vilce na kopci, což nabízelo luxusní výhled na moře, ale platilo se zvýšenou námahou, která se při návratech domů několikrát denně naskládá. Děvčata to ale měla na háku, některé ženy ještě chodívaly na skály v noci spávat.

Trpanj  2019 

S jarem se v Trpanj potkávají na skále u moře učitelé jógy z Německa a také angličtí karatisté.  Pokecáme a sdílíme hodiny.  Během dne pobyt na různých místech u moře, u jezírka s léčivým bahnem, na skalních koupadlech, na kamínkových plážích. V polovině týdne zpravidla dochází k menší únavě účastnic, po odlehčení programu, vynechání několika aktivit je zase vše ve svých kolejích. Plavání a cvičení na skalách je vybočením ze stereotypu denního života každé české, případně evropské ženy. Vystoupily jsme z komfortní zóny:  trocha stresu před odjezdem, pak nejprve legrace, fyzická zátěž, kterou někdo přizná, někdo ne.  Tu a tam někdo v polonině týdne potřebuje brzdit. Můžete  místo cvičení zajít na večírek. Je to vaše věc a ve skutečnosti o nic nejde.

Trpanj 2019,  tradice a obřady

V červnu můžete v Trpanji zajít o poslední sobotě v předvečer svátku Petra a Pavla pravidelný červnový koncert vážné hudby v kostele, tradičně hraje jistý dubrovnický kvartet a když chodíte každý rok a sedáte do první řady, houslista si vás zapamatuje a možná na vás i mrkne. O o pár dní později v neděli v předvečer jde městečkem  svaté procesí které uctívá památku věrozvěstů Cyrila a Metoděje. To je nám, Čechům, sympatické. Pak jsou na řadě koncerty mimo klasiku,

Mnohé z účastnic zajdou na některou z nedělních bohoslužeb.

 

Trpanj 2019, každý den, než odpluje poslední trajekt

V této době zde běží také večírek s ochutnávkami místních specialit na stáncích, doprovázený živou hudbou v místních rytmech. To vše v přístavu, lemované kulisou lodní dopravy. V půl deváté večer vyráží z Trpanje poslední trajekt. Místní borci, usazení v přístavních kavárničkách, smutní že již není co pozorovat,  zvedají svá těla, ztuhlá v pleteném křesílku, a chystají se k odchodu na kutě. Zítra je taky den, ledaže by je tančící Chorvati zlákali k jednomu přístavnímu kolečku.  Žen je všude dost, horší je to s ochotou tančit.

 

Trpanj nikam  nespěchá, všechno bude, až to bude. Společenský život neznamená žádný vír, ani klokot, všechno jde v poklidu, protože každý tady má své jisté. Co se dnes nestihlo, nechá se na zítra, to se mohou dohodnout pobyty hostů v soukromí, protože nedaleký hotel žije svým životem. To znamená, že se na programu městečka nepodílí, ale ani Trpanjští se do divného programu hotelu nezapojí. Hotel má svou hudbu, své zaměstnance, kteří hotelovým hostům nachystají program pod hromadným praporem. mají také své vlastní cvičitele, mladé dívky, či muže, kteří na břehu předcvičují a lidé v moři je napodobují. Cvičitel křičí: „Makej, makej“ poskakuje a píská na píšťalku. Cvičencům překáží voda a fyzikální zákony, takže všechno nejde tak docela hladce a tak se všichni smějí na celé kolo.

Trpanj: v přístavu

Trpanj: než odpluje ta poslední. 

Trpanj s šakalem: figurka, lepená ze škeblí je šakal.

Trpanj a šakali

Další trpanjskou populací jsou šakali a lidé, kteří je poslouchají. Šakali začínají se svým nářkem před setměním a pláčou minimálně do pěti do rána, někdy se jejich vytí ozývá přímo za domem a kostičky, které jim nachystáte na kamennou zídku, do hodiny zmizí.

„Někdy nám ti šakali už lezou pěkně na nervy, když máte noc beze snů, posloucháte jejich nářek,“ svěřuje se Dražan padesátník, který si nedaleko městečka, ale už na samotě, staví letní dům.  „Někdy skoro vyletíte z kůže a řeknete si:  no já tam dnes snad na ně houpnu ukončit ten humbuk!  Ale oni na druhý den zmizí. Všechny smečky  se spojí a odběhnou na druhý konec poloostrova. A máte ticho. V zimě se dokonce stahují na pevninu. A to pak ten jejich smutek přeje na vás, říkáte si – kde jsou, a najednou vidíte, že ta zvířata vám začala chybět. A chcete, aby se vrátila, už už.“

Trpanjští mají své šakaly rádi, sice jim nepodstrojují, kosti k ohlodání jim nesypou. Ale rádi staví si jejich sochy a kladou je doma do vitríny. Viděla jsem tu pěkné staré kousky ze dřeva, figurku z moduritu z šedesátých a taky moderní plyšáky. Ta, co ji vidíte na obrázku, je slepená ze šneků a je velmi sexy. Koupila mi ji jogínka Vlaďka u stánku pod kostelem. Připomíná suvenýry našeho mládí, takové ty, co vám vaše máma nechtěla koupit, když jste s ní byli někde na výletě. Teda jestli si to taky pamatujete.

Teď máte možnost: přímo pod kostelem, a taky srdíčka, krabičky a jehelníčky. Kdo nevěří, ať tam běží, snad vám ty sošky nevyprodají.

 

Podobné články najdete zde:

 

Pelješac, poloostrov imaginace, iluze i reality

Trpanj, jaro 2019, Jóga u moře

One thought on “Trpanj, jaro 2019, Jóga u moře

  • 10. 9. 2022 at 2:13
    Permalink

    Thanks for your blog, nice to read. Do not stop.

    Reply

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *