Malajská Češka Lenka Gazdová: Cestováním jen získáte

Malajská Češka z Mladé Boleslavi radí českým ženám, jak  cestovat

 

Malajská Češka Lenka Gazdová. Před dvěma lety se  jí stalo se to, co se dnes děje mladým stále častěji. Její životní situace se rozpadla a dívka začala hledat něco nového, čemu by se chtěla věnovat, aby její práce měla smysl. Hledala své poslání a tápala.  Věděla, co ji baví, ale už ne, jak s tím naložit. Jednoho dne se věci daly do pohybu: Lenka shrnula našetřené peníze na hromádku, naplánovala půlroční výlet dálným Východem jen pro sebe samotnou,  koupila letenku do Singapooru a vzlétla.  Její život se náhle změnil: začaly se dít věci, ve kterých nacházela smysl. Zpáteční letenku už si nekoupila. Dnes žije na tropickém ostrově Langkawi v Malajsii a  domů se vrací jen tu a tam.  

„Život daleko od domova není úplně jednoduchý, jsem ale ráda, že mě osud dovedl až sem a že realita předčila všechny mé sny,“ píše Lenka na svých stránkách  ceskavmalajsii.cz

 

 

Malajská Češka Lenka Gazdová: Jeďte, leťte, můžete jen získat.

Jak jsme se potkaly

To jsem  vám vloni v zimě seděla doma u počítače a bádala, jak procestovat ten nejjižnější jih Thajska, u malajských hranic. Zabrousila jsem na stránkách Facebooku  do skupinek  ctitelů Dálného východu a vznesla otázku. Ukázalo se, že ten „nejjižnější jih“ je místem, kde jsou lvi. Bělocha tam nepotkáte, a tak se rady ke mně nijak překotně nehrnuly.

Nakonec se ale odpověď objevila a byla parádní. Napsala ji Lenka Gazdová, mladá dívka, která si malajskou oblast uložila do levého malíčku. To proto, že žije v Malajsii na ostrově Langkawi, a tak to na „nejjižnější jih Thajska“ má zatraceně blízko. A tak jsem sbalila kufr,  přibrala další tři ženy jelo se. Naše skupinka čtyř, zvaná „Cestující stařenky“ , dorazila kam chtěla a dokonce i trochu dál. Jelo to jako po másle a to díky Lenčině radě, která se vlezla do jednoho delšího odstavce, a každé slovo mělo svou váhu.  A když už jsme si virtuálně tak padly do oka, domluvily jsme se a v podivném městečku Songkla skoro na malajských hranicích jsme se potkaly i v reálu. A protože jsme čirou náhodou obě novinářky, vyptaly jsme se vzájemně na zkušenosti a zrodily se dva články. Tak jsme se s Lenkou poznaly. 

Vyslechla jsem příběh o tom, jak před dvěma lety   holka z Mladé Boleslavi vyrazila sama  světa. Do Asie. „Koupila jsem letenku do malajského města Singapuru.  ještě před půl rokem jsem  ani nevěděla, že tomhle město existuje,“ směje se Lenka.  Zakotvila na ostrově Langkawi, asi proto, že tu potkala báječného chlapa, kterého si tuhle sobotu bere za muže. Není to romantické?

O malajském způsobu života a o nové práci píše Lenka blog  Češka v Malajsii. 

Zde se dozvíte, že Lenka na malajském ostrově buduje novou pozici. Stává se průvodkyní turistů (českých a jiných), a dokáže vás zemí provést tak, abyste si mohli vybrat  pro své cestování cenovou skupinu právě tak pro sebe. Zároveň se vyhnete největšímu náporu turistů, která ostatně v Malajsii je udržitelný.

 

Jak jsme si povídaly

Lenka Gazdová: Miluju Malasii.

Lenko, je vidět, že život po malajském způsobu ti jde. Jak sis tady našla práci?

Začala jsem pracovat on-line: texty za honoráře. Ale to až po čtyřech měsících cestování: donutily mě okolnosti. Rozhodla jsem se svou cestu po Asii prodloužit z původního půl roku na dlouho. Potřebovala jsem příjem. Už jsem po možnostech online práce koukala dřív, ale moc to nešlo. Pak nastal okamžik, kdy práce na internetu byla jediná možnost. Musela jsem zahodit všechny strachy a obavy, a najednou to šlo. Pomalu ale šlo. Dřív jsem tomu nevěřila, teď už vím, že začít může opravdu každý. Chce to ale pevnou vůli, vytrvalost, trpělivost, sebekázeň a další ne úplně populární věci.

 

Probíhala dlouhá příprava na cestu do Asie? Jak na takovou cestu ušetřit?

Ani moc ne. Na jaře 2017 jsem se rozhodla, v červenci koupila letenky, celé léto tvrdě dřela, měsíc před odjezdem vyřídila papíry a pak jsem prostě odletěla. Veškeré starosti typu „ježíši ty chceš jet sama“ za mě řešili ostatní. Mě to došlo, až když jsem stála ráno v probouzející se Indické čtvrti v malajského města Singapuru. A to už bylo trochu pozdě.

Ušetřila jsem na to celkem rychle. Měla jsem štěstí, že jsem narazila na dobrou sezónní práci na jedné velké pivní zahrádce v Praze. Dobrou na peníze, ale byla to otrocká dřina. Jelikož mi to ale umožnilo dostat se tam, kde jsem, nemůžu si stěžovat.

Sky Bridge, slavný největší zavěšený a zakřivený most na malajském Langkawi z roku 2004. Je zavěšen z  jediného pylonu, visí asi 100 metrů nad zemí a houpe se nad džunglí.  Jeho konec z žádného místa není vidět. 

Tvůj seznam procestovaných zemí je dlouhý. Proč sis ze všech těch zemí nakonec pro život vybrala Malajsii? Co se ti tu tak líbí?

Tak to je docela dost dlouhý příběh. Když to hodně zkrátím, tak malajská země je poměrně „expact friendly“. Pokud pominu papírování s legalizací pobytu, tak jsou tu služby na slušné úrovni, není problém se domluvit anglicky, lidi mi přijdou smýšlením víc bližší naší mentalitě. No a taky je tu teplo, moře, pohoda a všichni jsou neuvěřitelně příjemní a přátelští. Druhá věc je, že jsem tu potkala přítele, který se po velkém a náročném  malajském papírování  – před pár dny stal mým manželem.

 

Jaký máš nejlepší a nejhorší zážitek z cestování?

Když nad tím tak přemýšlím, tak nejhorší a zároveň nejlepší zážitek byla moje nehoda na motorce ve Vietnamu. Koupit si motorku a projet Vietnam byl velký sen o pobytu v nemocnici v něm ale nic nebylo.  Byla jsem na tom   špatně, nemohla jsem se pár dní vůbec hýbat, což v kombinaci s nulovou péčí v nemocnici, kde jsem si pobyla 8 dní, byl  šílený zážitek. Zároveň jsem u toho ale zjistila, jak moc hodní a ochotní mohou být lidé, které člověk ani nezná. Taky jsem si naplno uvědomila, jak moc dobře se máme a v jakém pohodlí si žijeme. Nejlepší zážitek byl, když mě pustili z nemocnice. To jsem brečela štěstím, že žiji a vidím svět  jinýma očima.

 

Jaká země v Jihovýchodní Asii se ti líbí nejvíce, když pomineme Malajský poloostrov?

Těžká otázka, protože každá země má něco do sebe. Myanmar má pro mě silný duchovní náboj, Vietnam nádherné hory na severu, Laos přírodu a chrámy, Thajsko od všeho něco, Malajsie je úžasně pestrá a multikulturní, Singapur má fascinující moderní centrum, Indonésie přírodu a Kambodža krásné staré chrámy a moře. Spíš bych doporučila dělit dle toho, zda člověk jede do JV Asie poprvé nebo je už zkušenější. Na první návštěvu bych volila Thajsko nebo Malajsii, které mají dobrou úroveň služeb a jsou na turisty   připravené. Nenechte se odradit tím, že Thajsko je „profláklé“, vůbec to tak nemusí být. Hodně záleží na tom, kam jedete. A i Phuket, na který se dost nadává, jsem si zrovna teď suprově užila. A to jsem ten typ, který preferuje místa „čím větší díra, tím líp“.  No a pokud jste už zkušenější, chybu neuděláte s jakoukoli z dalších zemí.

 

 

Lenka s manželem

Malajská nevěsta: Lenka s manželem Zarifem.

 

Jak tvého muže, mladého Malajce, přivítala rodina?

Můj muž se jmenuje Zarif, vzala jsem si ho nedávno, ale jméno mi zůstalo moje. Tady si totiž ženské po chlapovi jméno neberou, alespoň pokud se týká muslimů.  Děti budou mít pak po něm příjmení, tak to tady chodí.  Já jsem měla největší obavy hlavně z faktu, jak  rodiče přijmou to, že si beru muslima. Ale dopadlo to dobře.  Překvapivě jeden z prvních dotazů byl: „takže už budeš sedět doma a nebudeš nikde courat?“   Myslím, že naši jsou rádi, že jsem spokojená, a já jsem zase ráda, že – i když jen na dálku – mám v rodičích pořád tu největší podporu. Berou vše jak to je a vidí spíš pozitivní stránky. Nejhorší je pro ně to, že jsem deset tisíc kilometrů daleko. Ale to není lehké ani pro jednu stranu.

Co bys poradila někomu, kdo je v podobné situaci? Někomu, kdo touží cestovat ve velkém nebo dokonce žít u protinožců?

Osobně nemám moc ráda nějaké univerzální a chytré návody na život. Jediná cesta je  smířit se sebou samým, najít si co mě baví a těší, a nebát se za tím jít, i když to jde proti konvencím a standardním šablonám. A nečekat s tím. Říká se, že cestování není řešení, že před sebou člověk neuteče. To je pravda, ale při cestách člověk vidí a zažívá tolik věcí, že mu to otevře oči a změní přístup k sobě i ostatním. A pokud má někdo velké krize, není žádná ostuda zajít k psychologovi. Sama jsem chodila a moc mi to pomohlo. U nás se psychoprofilaxe považuje za stigma. Zlomenou ruku si taky člověk nespraví sám doma. Cesta na mne působila léčebně, na druhou stranu cestování není lék na všechno.

 

Cestovat se dá i levně, máš po ruce nějaké low cost rady?

Já moc ráda využívám dobrovolničení. Ušetření financí je jedna věc, navíc se člověk dostane mezi místní,  pochopí kulturu a hned se tu žije jednodušeji. Znalost prostředí a reálných cen je nejdůležitější. Naučit se pár základních slovíček v každé zemi taky není nic těžkého a pomůže to neuvěřitelně.  Dá se vše zařídit  sama bez služeb agentur, využívat místní dopravu, jíst street food a lokální kuchyni a nechodit každý den na párty. Co co si budeme povídat, zábava stojí nejvíc. K čemu bych se nikdy nesnížila, je teď hodně propírané žebrání. To je  vyloženě cestovatelská ostuda.

 

Co bys doporučila těm, kteří by chtěli cestovat sami, ale nemají na to dostatek odvahy?

Řekla bych, že když to zvládla introvertka mého typu, která nebyla schopná jít ani sama do kina, tak to zvládne každý. Putují přece i lidé tělesně postižení, rodiny s dětmi… Pokud si nevyberete vyloženě nebezpečnou oblast, tak vám nic strašného nehrozí. Můžete jen získat.

 

Cvičí se v Malajsii „Jóga u moře“?

Ano, cvičí. Jsou tu různá cvičební tělesa, která vedou místní jogíni, malá jógová střediska. Zde se cvičí pravidelně brzy ráno,  buď venku u moře, nebo pod přístřeškem, a cizinci je navštěvují. Nebo zase naopak cizinci, kteří přijíždějí, zároveň i  předcvičuji jógu na pláži zdarma nebo za dobrovolný  příspěvek. Také tu běží i jiné typy cvičení, ale jóga nejvíc.

A ještě stylová otázka: Jaká je malajská společnost? Jsou například zdejší muži jiní, než Češi?

To se nedá zevšeobecňovat, ve finále každý chlap nechá v lednici prázdný obal od másla a když se vrátíte po týdnu domů, vítá vás kromě úsměvu taky pěkný bordel, to je moje čerstvá zkušenost. Musím ale říct, že chování chlapů vůči ženám vnímám v Malajsii jako daleko slušnější a galantnější než u nás. A úplně obecně se mi líbí, že bez ohledu na vývoj a modernizaci, si tady na východě  (nejen v Malajsii) muži  pořád udržují svoje tradice, kulturu, jsou přirozenější a tak moc se neřeší jako my.

 

 

Ptala se Pavla Hobstová

 

Malajská Češka Lenka Gazdová

Češka v Malajsii Lenka Gazdová – milovnice Asie, kterou osud dovedl až k životu v Malajsii,  zemi plné úžasných lidí, skvělého jídla, krásné přírody a neuvěřitelně rozmanité kultury. Baví jí psaní, cestování, projížďky na motorce, lenošení na plážích i úplně obyčejné věci jako třeba vaření, pěstování bylinek nebo čtení knížek. Ráda předává inspiraci a motivaci a ukazuje ostatním, že každý sen se může stát skutečností.

 

Lenka G. :  Obrázky z cest

 

 

Typický obrázek z Vietnamu: převoz na živo.

Dobrovolničení v Thaisku: stavba školy z hlíny a kokosových slupek pro Moken Sea Gypsy.

Obvyklá malajská tabule, resp. servírování jídel. Vybírejte.

 

malajská večeře
Malajská večeře

 

foto: Malajská Češka Lenka Gazdová

1 komentář u „Malajská Češka Lenka Gazdová: Cestováním jen získáte

  1. Spojeni „Malajska Ceska“ se mi jevi jako oxymoron. Malajec/Malajka = etnicka skupina. Obdobne Vietove vs Vietnamci, Thajove vs Thajci, Khmerove vs Kambodzane, …

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *